8. 3. 2021

Chodit na terapii je v pořádku

Moc ráda bych znormalizovala proces psychoterapie a podpořila ty z vás, kteří třeba ještě váháte, zda využít služby některého z terapeutů a poradců.

„Je totiž úplně v pořádku chtít porozumět sám/sama sobě, nechat si odborně poradit a nasměrovat se, mít s kým probrat svoje problémy a chtít žít naplněný život v rovnováze“.

Co považuji za důležité, abyste věděli: 

  • Je to práce a profese jako každá jiná, jen se zabývá lidskou psychikou, duší, emocemi, tělem – já osobně se snažím, aby toto vše bylo v rovnováze
  • Je to práce i pro vás, protože psychoterapie není o tom, sednout si na pohovku a očekávat, že vám řeknu, co máte a nemáte dělat. Naopak.
  • Je to proces, založený na vzájemné spolupráci a otevřenosti. Je to VAŠE cesta změny. Už jen tím, že přemýšlíte o tom, jak se cítíte a máte potřebu s tím něco dělat, zahajujete proces pozvolného řešení vaší situace.
  • To, že vyhledáte pomoc, není slabost, ale naopak síla a odhodlání.
  • Vše co řeknete terapeutovi, zůstane tam.
  • Nikdo vás nebude soudit, ale naopak naleznete pochopení, porozumění a podporu.
  • Nejsme žádní čarodějové ani doktoři v bílém plášti, nebudu vás diagnostikovat, předepisovat léky, ani vám číst myšlenky
  • Moc ráda vám budu naslouchat a společně můžeme dělat kroky ke spokojenějšímu životu
  • Není to záležitost jednoho či dvou sezení – ano na akutní potíže asi ano…ale na dlouhodobou změnu je potřeba trpělivosti
  • Nemusíte zůstávat u jednoho celou dobu. Někdo vám sedne hned, super, ale někdo naopak. Máte na výběr, když nejste spokojeni, hledejte.

Kdy je dobré k psychoterapeutovi zajít?

Na spoustu problémů umíme v životě reagovat, umíme je řešit, vždycky to nějak zvládneme. Ale pak se může stát něco, co už nezvládneme. Buď je toho hodně najednou, nebo se nějaká situace opakuje pořád dokola, i když máme pocit, že už to máme vyřešené a nás to najednou znejistí a taky třeba naštve. Někdy najednou není okolo nikdo, komu se můžeme vypovídat, nebo nás už kamarádi nechtějí poslouchat. Někdy se taky za svoje pocity a prožívání můžeme stydět, a tak to taky radši nikomu nepovíme.

Těch důvodů kdy a proč je dobré zajít k psychoterapeutovi, může být mnoho – každý má ten vlastní.

Určitě je dobré neignorovat signály našeho těla, které je velmi chytré. Pozornost věnujte tomu, jak jíte, spíte, jestli vás někde něco nevysvětlitelně nebolí, máte žaludeční problémy, bolí vás záda, krk, hlava. Stále se třesete, anebo jste naopak v takovém útlumu, že horko těžko vstanete. Vrací se vám nemoci, objeví se ekzém, alergie, astma. Vystavujete tělo neadekvátní zátěži, nechcete odpočinout. Moc pijete alkohol, drogy, pracujete. Stále někde kmitáte, abyste nemuseli přemýšlet. Nebo naopak, máte v hlavě jak vymeteno a nedokážete se na nic soustředit.

Berte to jako výstrahu….jak jsem psala, tělo je chytré a upozorňuje nás na problém. Když vás bolí v krku nebo máte teplotu, tak jdete (někteří z vás) k doktorovi. Když si zlomíte nohu, tak tam jdete stoprocentně. A když vás bolí duše, nebo máte zlomené srdce a popraskanou sebejistotu, je dobré zajít k psychoterapeutovi. Nebo psychoterapeutce.

Závěrem krátké shrnutí

1) Lidé chodí k terapeutovi většinou, až když mají akutní potřebu/problém. Což je vlastně moc dobře, že si pomoc vyhledají a dokáží si o ní říct.  Vědí, že potřebují náhled na svoji situaci, potřebují s tím nebýt sami, potřebují pomoci od někoho nezávislého a s odborným názorem. Potřebují se vypovídat, vyplakat, pomoci a podržet. Nasměrovat. Ubezpečit. Protože sám/sama to už nezvládnu.

2) Velmi ráda bych podpořila druhý způsob vstupu do terapie a to je osobní rozvoj a větší porozumění sám/sama sobě, hledání své cesty v životě a hledání spokojenosti a rovnováhy. V situaci, kdy je mi vlastně docela fajn, jen je ve mně nějaký pocit, že by věci mohly být ještě trochu jinak.

Já osobně jsem do terapie vstoupila bez nějakých „závažných“ problémů v rámci výcviku, o to větší překvapení a účinek to na mě mělo. Nemusela jsem se totiž zabývat akutní krizí (jakože třeba rozvodem), ale mohla jsem se rovnou vrhnout do hlubin své duše a podvědomí a měnit pomalu zažité nefunkční vzorce a ublížení z dětství.

Změny potom přišly vcelku nečekaně a byly a jsou velmi příjemné. Nutno říci, že je to proces, který nemusí nikdy skončit, protože život před nás klade stále nové a výzvy, ale díky předešlým dvěma rokům terapie, umím některé věci řešit jinak a některé sama a někdy si taky řeknu o pomoc.

Kde je ta hranice, kdy zjistím, že už to sám nezvládnu?  O tom můžeme diskutovat…ráda uslyším vaše názory.

Mgr. Helena Kotová

e-mail: helena@kotova.cz
tel: 608 742 309
adresa: Fügnerova 1, 412 01 Litoměřice

První konzultaci je možno domluvit přes telefon, email, FB stránky. Na dalších termínech se pak domlouváme společně osobně.

Ukončení naší spolupráce je možné kdykoli, záleží na Vás, Vašich možnostech a potřebách.

Samozřejmostí spolupráce je důvěrnost a partnerský přístup.