11. 5. 2021

Kým se stávám ve vztahu

Zamyšlení nad tím, kdo jsem a kým se stávám ve vztahu. Svůj text budu věnovat zejména partnerským vztahům, ale stejná úvaha může být uplatněna i na vztahy přátelské, rodinné, pracovní, prostě všechny vztahy, kde vstupuji do interakce s jinými lidmi.

Lidé si odjakživa vytváří představy o tom, jaký by chtěli mít partnerský vztah a jaké by měl mít vlastnosti jejich ideální partner. Což vůbec nestačí.  Je také dobré přemýšlet a vědět o tom, jak se ve vztahu chci cítit, jak ho chci prožívat. Často totiž zjistíme, že když si vysníme, že má mít můj partner černé husté vlasy a velká ramena, není to zárukou toho, že se ve vztahu s ním budu cítit milovaná a bezpečně.

 Já jdu ale ve své úvaze ještě o krok dále. Napadá mě to poslední dobou při rozhovorech s klienty, se známými, kamarády, ale vlastně i podle vlastní zkušenosti a souvisí s oním – jak se chci ve vztahu cítit, jak v něm spokojeně být.

Kým chci JÁ být ve vztahu. Jaká jsem, kým se stávám, jak se ve vztahu měním?

Méně často, ale přesto, také máme určité představy o sobě ve vztahu – jak chceme fungovat, co do něj vkládat, co jsme ochotni v sobě změnit a jaké kompromisy jsme schopni dělat. V realitě jsou však věci vždy trochu jinak a je jen na nás, jestli si budeme držet pevně svoje vize, jestli jsme ochotni trochu představy pozměnit anebo je dokonce úplně odložit a přijmou nové?

Každý vztah je o interakci, vytahování našich věcí, zrcadlení, ovlivňování. Obecně každý člověk, kterého v životě potkáme, nám může dát lekci, nějaký podnět, krátké zamyšlení, nebo dlouhý společný příběh. Lidi nepotkáváme náhodou a je opět jen na nás, co si z těch setkání odneseme.

Já tvrdím, že každý vztah by nás měl posunout, rozvinout, probudit v nás nové věci, ať pozitivní nebo negativní. Krátce řečeno, měli bychom ve vztahu růst, vyvíjet se, stávat se lepším.

Pozitivní změny jsou samozřejmě fajn a více žádoucí, ale i ty negativní mohou být přínosem  – neboť si je můžeme zpracovat, a už je dále v životě s sebou nenosit. Což bohužel většina lidí neumí – nedokáží se na sebe podívat zkoumavě, nemají sebereflexi, nedokáží přiznat svoje temné stránky, a když náhodou ano, nechtějí nebo neumí s nimi pracovat. Naopak mají tendence odpovědnost za svoje prožívání a svoji spokojenost házet na ostatní, respektive partnera.

Proto pak většinou lidi předpokládají, že potkají toho svého ideálního partnera, který je učiní štastným a budou takto šťastni až do smrti. Těm, kterým to tak vyšlo, srdečně gratuluji.

Naopak velmi často stává, že fáze štěstí až do smrti nenastává. Nenastávání ani fáze spokojenosti. Místo šťastné princezny nebo prince na bílém koni se postupem času stáváme negativní, naštvaní, hádaví, věčně nespokojení, unavení, zlí, agresivní, pomlouvační, podvádějící, lžoucí, intrikující, nerespektující, bez úcty k druhému …. atd.  Jak jsem psala výše, je to normální a přirozené, ale je potřeba s tím umět pracovat.

Uvědomění si sebe

V první řadě je důležité si uvědomit, že jsou to NAŠE vlastnosti a emoce. Není to partnerovo. Ani nikoho zvenku. Je to naše. A zrovna tento vztah, tento partner a naše společná interakce z nás začíná vytahovat naše stínové vlastnosti, emoce, nastavení. Když si uvědomím, že je to moje, dává mi to velkou sílu s tím něco dělat, pokud tedy chci.

Můžu nad tím samozřejmě mávnout rukou, hodit to na druhé a být i nadále věčně naštvaná na celý svět. Pokud však necháme, aby nás negativní emoce a vlastnosti ovládly a nepracujeme na jejich kultivaci, tak se z nás stává někdo, kým jsme nikdy nechtěli být a nikdy nebudeme šťastni a spokojeni.

 Taky se ovšem můžu zamyslet a říct si, že takhle nechci žít dál. Já přece nejsem tak negativní a nespokojená. Můžu to začít měnit,  můžu se začít měnit, mám to ve svých rukou. Důležité opravdu je, přiznat si, že to jsou moje reakce, moje vlastnosti. Neházet to na druhého ve vztahu a neříkat, ale za to může on, že jsem taková, takže měl by se měnit on.

Ano, svým způsobem za to může on – protože funguje interakce – ale zbytek práce už je na nás. Ten člověk, který v nás probudil negativní věci, svoji roli splnil. Nyní je jen na nás, jak s tím naložíme.

Opravdu chci dál být zlá a agresivní. Naštvaná pokaždé, když ho vidím. Vyčerpaná energeticky, zlomená, pomstychtivá, nevěrná, ustrašená, nesebevědomá…? Jsem to opravdu já? Já, která jsem si myslela, jak budu něžná, respektující, milující, milovaná, odevzdaná, chápavá, podporující…. Kdo tu místo mě je? Kde je ten moment, kdy jsem ztratila sama sebe a stala se někým jiným? Kam jsem se ztratila? A kde se zase najdu?

Jak to měnit?

První krok – uvědomění si negativit máme za sebou. Druhý krok – přijmutí, že je to moje, také máme za sebou. Třetí krok je aktivně to začít měnit.

Začít vědomě vnímat svoje pocity a emoce a začít si uvědomovat v jakém okamžiku, situaci se mi dějí,  co se ve mně v tom okamžiku děje a tím dále zjišťovat, proč se mi to děje. Díky tomu můžeme porozumět, proč se zrovna takto cítím. A pak dělat kroky ke změně vzorců a hlavně nás samotných (tedy začít se chovat jinak, přemýšlet jinak, cítit jinak).

Někdy je to velmi jednoduché – odejít z toho. Dá se to např. s některými kamarády, známými, v zaměstnání, prostě uvědomit, si, že takový vztah a to, co ze mě stalo, ve svém životě vlastně nepotřebuji. Do budoucna už to však s sebou nepotáhnu, nebo díky této lekci jsem si to mohla zpracovat a změnit se. Pokud ne, pokud jenom odejdu bez uvědomění, pravděpodobně narazím na dalšího „děsného“ šéfa nebo vysilující kamarádku, aby mi to vrátilo nezpracované téma.  

Těžší je to v rodině nebo s blízkými přáteli, s lidmi, na kterých mi záleží – tam to jde někdy hůře, ale většinou pomůže jasně nastavit hranice, říct, si, jak mi to vyhovuje, jak ne a trvat si na tom. Mluvit o tom s tím člověkem, vyjadřovat svoje potřeby. Stále mít na mysli sama sebe. Dělám to pro sebe, jak já se chci cítit. Není to nic sobeckého, přece chtít být lepší je v konečném důsledku dobré pro všechny. Samozřejmě, to ten druhý nemusí přijmout, ale to už není můj úkol řešit jeho.

Nejtěžší je to v partnerských vztazích. Nicméně i ve vztahu jsme stále pořád za sebe. Odpovědnost za to, jak se cítím a jaká jsem, je na mě, ne na partnerovi. Proto je dobré dbát o to, abych byla spokojená a radostná. Na druhou stranu, stále je šance, že pokud se změním já, změní se i partner. Je to těžké, vím. Být najednou zase milá na někoho, kdo nás štve už jen tím, jak dýchá. Změnit zažité reakce, udržet se v klidu, začít věci dělat jinak. Dělat si každodenní radosti, mluvit o svých pocitech, ptát se druhého, jak bych mu mohla dneska udělat hezčí den, v čem pomoci. Mluvit také o svých potřebách, dávat si hranice, co ještě ano a co už ne.

Dobré je si vzpomenout, proč jsme se vlastně do toho člověka zamilovali, co v něm máme rádi. Ale zejména, vzpomenout si na to, jak jsme se cítili na začátku, jací jsme byli a jaké jsme měli sny a vize. Chtít být opět sám sebou, radostný, nadějeplný, vnímavý, laskavý, partnerský.

Důležité je při rozhovorech s partnerem mluvit v první osobě – o sobě. Neukazovat na druhého, že kvůli němu jsem taková. Ale že jsem si všimla, že jsem taková a nechci už taková být. A pojďme to společně měnit.

Když to klapne a druhý na to zareaguje pozitivně, je to skvělé! Měníme se a rosteme společně.

Pokud ne a druhý se opravdu měnit nechce, zůstává ve svých nízkých emocích, odmítá naše snahy, je to pro nás další signál k přemýšlení – zda chci vlastně zůstat v tak negativním vztahu anebo žít jinak?

To už je na další kus práce. A na jiné povídání. Tento text je jen krátká úvaha nad tím, jak se lidé ve vztahu mohou měnit a co s tím možno dělat.

Díky své profesi mám mnohem více zkušeností s tím, jak se lidé mění negativně. Jak se vztahy mění v něco, co rozhodně není láskyplný, naplňující a bezpečný prostor.  Koneckonců sama jsem se prošla proměnou na jednu zlou, negativní a agresivní „princeznu“. Ale zároveň jsem naštěstí prošla proměnou zase zpátky.

Říká se, že je těžká doba, že vztahy jsou těžké a komplikované….myslím, že je to spíš o lidech, že si ty životy chtějí komplikovat. Nehledají jednoduchost, lehkost a řešení, ale stále se cyklí v zažitých nefunkčních vzorcích (což je také na jiné povídání).

Osobně mám velkou víru v to, že je mnohem více vztahů, které jsou rozvojové, pozitivní, růstové a obohacující. Díky tomu, že nad sebou lidé více přemýšlejí.

Pokud jste aktuálně v situaci, kdy se zaobíráte sami sebou, nad vašimi vztahy v životě, které se nedaří, stále opakují a nejste sami se sebou spokojeni, neváhejte se obrátit na některého terapeuta, kdy můžete efektivně pracovat na své změně ke spokojenosti a nalezení rovnováhy ve vašem životě.

Mgr. Helena Kotová

e-mail: helena@kotova.cz
tel: 608 742 309
adresa: Fügnerova 1, 412 01 Litoměřice

První konzultaci je možno domluvit přes telefon, email, FB stránky. Na dalších termínech se pak domlouváme společně osobně.

Ukončení naší spolupráce je možné kdykoli, záleží na Vás, Vašich možnostech a potřebách.

Samozřejmostí spolupráce je důvěrnost a partnerský přístup.